Staré (analogové) kamerové systémy (CCTV) vyžadovaly pro sledování prostor složitý (a drahý) kamerový systém a sledovací střediska s ostrahou (které znáte z filmů). Moderní IP kamery (v cenách za pár tisíc až desítek tisíc Kč) ale většinu práce zastanou sami díky chytré analýze záznamu a nastavení a vám už jen přijde email nebo SMS s informací o tom, co se stalo.
Článek je zatím v přípavě a proto nemusí obsahovat úplné a přesné informace.
Rychlá navigace
CCTV vs. IP
Staré CCTV kamery zaznamenávali analogový signál, který přes analogový kabel posílali do videorekordéru nebo na televizi. Záznam pak musel někdo prohlédnout (buď sledovat průběžně, nebo po té, co se něco stalo) a hlídat, co se ve sledovaném prostoru děje. Analogový záznam bylo navíc potřeba sledovat nebo ukládat nepřetržitě, protože neexistoval způsob, jak vynechat nezajímavé části.
Naproti tomu nové chytré IP kamery zaznamenávají digitální video a obsahují program, který toto videu dokáže vyhodnotit a upozornit na nesrovnalosti (pohyb, změna, apod.). Kamery pak záznam buď ukládají (na SD kartu) nebo odesílají po síti (LAN, odtud jméno IP) do záznamového zařízení, cloudu nebo NAS. Ke kameře se pak můžete přes síť připojit a nastavit ji podle potřeb (a shlédnout záznam v interní paměti). Digitální záznam jak díky kompresy (MPEG/AVC/HEVC) tak i díky chytré analýze nemusí obsahovat části, kdy se nic nedělo a ukládá se tak záznam pouze podezřelých aktivit (obvykle pohyb).
Výběr kamery
Podívejme se na to, jak takovou IP kameru vybrat a nainstalovat.
Umístění
Kameru vybírejte podle potřeb. Pokud ji potřebujete umístit venku, měla by mít IP66 (neplést IP, které někdy označuje internetový přístup (Internet Protocol) a jindy stupeň krytí (Internation Protection code)), pokud chcete sledovat i v noci, měla by mít IR (infračervený přísvit) do potřebné vzdálenosti (10 metrů, 15m, 30m, apod.). Pokud naopak chcete sledovat ve dne prostory s různým osvětlením, např. vjezd do haly, měla by mít WDR (wide dynamic range – vyvážení mezi světlými a tmavými místy záznamu).
Další věc, která vás zajímá jsou inteligentní funkce jako je sledování pohybu, změna scény, sledování předmětu a počítání osob – podrobněji viz jednotlivé funkce dále. Podle toho, kolik chytrých funkcí kamera podporuje se také ovíjí její cena.
Záznam
Také je potřeba si dopředu rozmyslet, kam kameru umístíte a podle toho zvolit úhel záběru – běžné kamery mají 80° až 120°, což je užitečné pro umístění do rohu místnosti, ale pro umístění na strop doprostřed haly spíše potřebujete 180° – 360°.
Nakonec také zvažte, jak budete s kamerou pracovat a kam budete záznam ukládat. Pokud budete chtít ukládat záznam na specializované záznamové zařízení, neuděláte chybu, když ho koupíte od stejného výrobce jako kameru. Pro domácí použití ale spíše budete ukládat záznam na SD kartu (zde stačí ověřit podporované velikosti) nebo NAS jako Synology nebo QNAP, kde je potřeba ověřit, zda kamera podporuje ONVIF (Open Network Video Interface Forum), pomocí kterého většina NAS záznam stahuje.
Kvalita záznamu
Další parametr, na který můžete u kamery narazit je počet streamů. Kamera obvykle zaznamenává video v jednom rozlišení (např. 1920×1080), ale následně ho může přes síť odesílat v nižších rozlišeních např. pro sledování přes internet (pomalé připojení) nebo ukládání na malou SD kartu. Pokud má tedy kamera např. 3 streamy, znamená to, že můžete video sledovat/ukládat v rozlišení 1920×1080, 1280×720 nebo 640×360. Více streamů tedy neznamená, že kamera sleduje více míst najednou (to by musela mít třeba 2×180°) nebo že ji může sledovat více lidí současně (to určuje rychlost sítě), ale to, že je sama schopna záznam zmenšit pro úsporu místa nebo rychlosti sítě.
S tím také souvisí kodek, kterým záznam ukládá. Současné kamery obvykle používají AVC nebo HEVC, které jsou obě založené na MPEG, ale HEVC je modernější a zabere zhruba polovinu místa. Kamera s HEVC je ale obvykle dražší, protože musí mít výkonnější procesor.
Napájení
Na napájení si dejte pozor! U kamer můžete obvykle najít informaci například „12V nebo PoE“, což u většiny síťových zařízení pro domácí použití (AP, modem, IP telefon, apod.) znamená, že v balení je 12V trafo a PoE redukce. U kamer tomu tak není a jsou obvykle dodávané bez napájení. To proto, že kamery (na rozdíl od AP) si obvykle nekupujete jen tak samotné, umisťujete je do nepřístupných míst (kde obvykle není zásuvka) a potřebujete k nim další příslušenství (např. záznamové zařízení).
Pro napájení tedy potřebujete buď switch s PoE porty nebo (pokud máte jen jednu kameru) samostatnou redukci s trafem. Obojí se dá obvykle koupit v obchodech, kde prodávají i kamery (Alza, CZC, apod.). Samostatná trafa a koncovky můžete koupit ve specializovaných elektrotechnických obchodech (např. GME).
U PoE si ověřte, zda zdroj (switch, redukce) podporuje stejný protokol jako kamera (např. IEEE 802.3af nebo IEEE 802.3at). Pokud zdroj nepodporuje aktivní PoE (kdy se zařízení domluví na napětí mezi 5V – 48V), budete muset použít pasivní PoE s konkrétním (pevným) napětím (např. 12V) podle toho, co kamera vyžaduje.
Instalace
Kameru je obvykle potřeba nastavit pro prostředí, ve kterém má fungovat (pevná sí’t, WiFi, uložné zařízení, apod.). Obvykle má nastavenu pevnou IP adresu a jednoduché heslo. Proto je potřeba v prvním kroku připojit kameru přímo k PC kabelem a následně nastavit bezpečné heslo a připojit ji k WiFi nebo nastavit IP adresu podle dané sítě (např. DHCP).
Poté můžete kameru nainstalovat na místo a připojit do sítě a/nebo k napájení.
Následně je obvykle potřeba se připojit k záznamovému zařízení nebo NAS a zadat IP adresu kamery, aby zařízení vědělo, odkud má stahovat videozáznam.
FTP upload
Některé kamery (s interní pamětí) mají možnost při registraci alarmu (pohyb apod.) nahrát část videa na FTP server.
Pro konfiguraci budete muset nejprve zadat adresu, jméno a heslo pro přihlášení k FTP (obvykle někde v systémovém nebo síťovém nastavení) a následně v chytrých funkcích zvolit pro konkrétní funkce, že mají nahrát video na FTP.
Synology NAS (DSM)
Poznámka: ve výchozím stavu máte možnost připojit jednu nebo více kamer (podle modelu NAS). Pokud budete chtít připojit více kamer, budete muset zakoupit licenci od Synology. Počet aktuálně povolených kamer najdete pod Surveillance Station – Licence.
Pro ukládání videa na vaše Synology NAS musíte nainstalovat Surveillance Station. Přihlašte se do DSM a otevřete Centrum balíčků. Najděte a nainstalujte Surveillance Station a zadejte disk, na který se mají videa ukládat (později budete moci přidat další interní i externí či síťový disk pro ukládání).
Po otevření Surveillance Station se otevře nové okno, které funguje podobně jako DSM. Z centra aplikací můžete instalovat další rozšíření (např. aplikaci pro časosběr).
Nejprve otevřete IP kamera a klikněte na Přidat. Zadejte IP adresu kamery a zvolte [ONVIF] protokol (nebo přímo výrobce a typ kamery, pokud ji najdete v seznamu). Po zadání jména a hesla klikněte na Vyzkoušet připojení a počkejte, zda uvidíte obraz z kamery.
Pokud jste zvolili [ONVIF], klikněte na načíst schopnosti a Synology zjistí, co vše kamera podporuje. Po přidání kamery na ní znovu klikněte a zvolte Upravit. Pod nastavení nahrávání upravte, jak se má video ukládat. Pod detekce pohybu můžete zvolit, zda pohyb registruje kamera nebo se o to má starat Surveillance Station. Pod Port I/O pak nastavte jméno kamery, které se bude používat na některých obrazovkách.
Až bude kamera nastavená, otevřete Živé zobrazení, kde můžete sledovat aktuální obraz z kamery. Doporučuji kliknout na ikonu Pevný poměr stran, aby se vide nedeformovalo podle velikosti okna. Pak pod Výstrahy klikněte na Panel upozornění a zobrazí se seznam s videi zaznamených alarmů.
Pokud máte více kamer, pod Rozvržení můžete nastavit, jak je chcete zobrazit všechny najednou.
Pod Výstrahy – Správa můžete nastavit, co vše se má považovat za alarm. Seznam obsahuje 3 typy: Detekce pohybu (základní detekce v Surveillance Station), Kamera (detekce pohybu nastavená v kameře – zobrazuje se pod jménem kamery) a Analýza LiveView (poskytuje více chytrých možností, ale funkce jen pokud si stáhnete Desktop aplikaci a budete jí mít spuštěnou).
Pro prohlížení starších záznamů můžete použít aplikace Nahrávání (přehled všech nahraných videí seřazených podle času), Časová osa (kde vidíte ve kterých časech se nahrávalo) nebo Inteligentní hledání (kde můžete vybrat oblast a aplikace najde všechna videa, na kterých je pohyb nebo jiná zvolená událost v dané oblasti).
Chytré funkce
Chytré funkce slouží k tomu, že kamera neukládá celý záznam, ale uloží jen záznam toho, co vás zajímá. Současně s tím může kamera (dle svých možností), spustit alarm (který se připojuje přes speciální kontakty) nebo odeslat email či SMS. Pak je na vás, jak na danou situaci zareagujete.
Detekce pohybu
Základní schopnost založená na MPEG kompresy videa. Kamera sleduje, zda se jednotlivé snímky liší a zda je v nich poznatelný pohyb v určitém prostoru (např. projíždějící auto, procházející osoba, apod.). U modernějších kamer můžete přímo nastavit prostor, ve kterém chcete sledovat pohyb tak, aby např. zaznamenala pohyb na dvoře (zloděj), ale ignorovala pohyb na silnici (projíždějící auta).
Změna scény
Toto je technicky stejná funkce, která sleduje pohyb v záznamu. Zatímco ale detekce pohybu hledá pohyb uvnitř sledované oblasti (pohyb osob a předmětů), změna scény slouží ke zjistění, zda někdo kameru otočil, přemístil nebo zakryl, aby nemohla sledovat jeho činnost (může jít ale i o neúmyslné akce, třeba když před kamerou zastaví náklaďák nebo se uvolní uchycení kamery a ta se pohne). U změny scény se obvykle udává doba, jak musí být změna dlouhá, aby kamera nereagovala např. na otřesy. Kamera by také měla bých schopna odlišit např. zakrytí výhledu od zhasnutí světel.
Rozostření obrazu
Funkce podobná změně scény s tím rozdílem, že sleduje zaostření záznamu a upozorní, pokud je záznam rozostřený (rozmazaný). Zde záleží, zda má kamera ostření ruční (pak rozostření znamená, že někdo nechce, aby ho kamera natáčela a otočil ostřením čočky) nebo automatické, kdy nutnost změnit vzdálenost ostření může znamenat, že před kameru někdo umístil fotku scény (známý trik z filmů) nebo prostě kameru zakryl.
Tato funkce ale může upozorňovat i na to, že se na skle kamery srazila vlhkost nebo usadila špína a není tedy možno sledovat scénu. Pak obvykle stačí kameru vyčistit.
Překročení čáry, vstup do objektu, opuštění objektu
Různé funkce fungující podobně. Obvykle se konfigurují tak, že ve sledovaném prostoru určíte čáru (nebo oblast složenou ze 3 a více čar) a kamera sleduje, zda probíhá pohyb přes dané čáry v určitém směru. Ignoruje tak pohyb uvnitř nebo vně objektu v případě, že takový pohyb očekáváte (např. děti na dvorku) nebo vás nezajímá (kolejdoucí osoby).
Např. můžete sledovat, zda někdo prošel vchodem dovnitř objektu (překročení čáry směrem dovnitř), zda někdo vstoupil na dvůr nebo zahradu (vstup do objektu) nebo zda vám ze zahrady utekl pes nebo dítě (opuštění objektu).
Sledovat se dá třeba i zda někdo vstoupil východem nebo zda přijelo auto na parkoviště.
Některé kamery navíc dokáží i sledovat jednotlivé objekty a pak vyhodnotit, zda předmět (auto, osoba, atd.) sledovaným prostorem jen projel (např. kolemjdoucí osoba) nebo se zastavil (a rozhlíží se, co by ukradl). Podle toho pak může jít nastavit, zda vás daný pohyb zajímá nebo ne.
Počítání osob, aut, apod.
Toto je nastavba předchozí funkce s překročením čáry, ale tato funkce obvykle nespouští alarm. Místo toho počítá, kolikrát proběhl pohyb přes čáru směrem ven a dovnitř a zobrazuje výsledek (a případně rozdíl).
Můžete tak sledovat například kolik je aut na parkovišti (rozdíl mezi přijelo a odjelo), kolik lidí je v objektu nebo čistě pro statistické účely (např. kolik lidí denně projde kolem vašeho domu).
U této funkce samozřejmě záleží na citlivosti a nelze počet brát přesně tam, kde na tom záleží (např. zda někdo zůstal v hořícím skladu).
Detekce obličeje
Nepleťte si tuhle funkci s rozpoznáváním obličeje, kterou má např. Facebook nebo některé domácí kamery, které umí poznat, zda domů přišla manželka nebo pošťák (nebo oba společně :).
Detekce obličeje slouží jednoduše k tomu, aby se uložil záznam, když obsahuje rozpoznatelný obličej – který pak můžete použít třeba k identifikaci zloděje. Tahle funkce se hodí jako doplňková pro případ, kdy ostatní metody nedokáží přesně nebo včas začít nahrávat (např. zloděj jde po chodníku a je mu vidět do obličeje, následně si nasadí masku a přeskočí do zahrady, kde ho zachytí detektor pohybu, ale už by nebylo možno určit, kdo to je).
Odcizení předmětu (auto, apod.)
Tahle funkce slouží k tomu, aby zaznamenala situaci, kdy někdo ukradne předmět, který chcete hlídat (např. auto, paleta se zbožím, zahradní lavička, apod.).
Konfiguruje se obvykle tak, že v záznamu kolem předmětu nakreslíte čáry (obdélník, apod.) a kamera pak sleduje, zda je předmět stále na místě. Pokud pak předmět ze záznamu zmizí, záznam se uloží a spustí se alarm.
Detekce opuštěného předmětu (batoh, kufr, apod.)
Tuto funkci obvykle nemají levné kamery, ale používá se ve veřejných prostorách (nádraží, letiště, apod.) k nalezení předmětů, které někdo nechal bez dozoru (a které tam nepatří). Může sloužit k nalezení bomby, ale také jednoduše k tomu, aby ochranka zajistila zapomenutý kufr před tím, než ho někdo ukradne.
V domácím (SOHO) prostředí (pokud tuto funkci vámi vybraná kamera má) může sloužit třeba k tomu, aby vás kamera upozornila, když vám kurýr nechá balík za dveřmi nebo když vám před vjezdem zastaví auto (a vy potřebuje nahrát, kdo z něj vystoupil).
Detekce zvuk
Kamera může mít buď vlastní mikrofon nebo audio vstup (který nemusí být audio, ale přenášet jiný signál – např. detektory otevření oken).
Kamera s touto funkcí může reagovat buď na náhlé zvýšení hlasitosti (např. zvuk přijíždějícího auta, výbuch, bouchnutí dveří, rozbití okna, atd.) nebo naopak na ztišení (např. když někdo vypne nebo poškodí záložní generátor, klimatizaci, chlazení, atd., někdo ukradne hrající rádio v obchodě, apod.).
V konfiguraci je pak potřeba obykle uvést jaké rozdíly (nebo absolutní hodnoty) hlasitosti považujete za nebezpečné.
Pozor na to, že detekce zvuku nemusí znamenat, že kamera zvuk ukládá. Zvuk může sloužit pouze jako spouštěč video záznamu (který je bez zvuku).
Detekce sabotáže
Další funkce, kterou mají obvykle dražší kamery, slouží k odhalení problémů v době, kdy ostatní funkce nejsou zapnuté. Např. v pracovní době nechcete mít spuštěné funkce detekce pohybu, protože se po firmě stále někdo pohybuje. Pokud se ale v této době pokusí někdo něco ukrást nebo poškodit, potřebujete o tom mít záznam.
Tato funkce se tedy snaží chytře analyzovat pohyb a další změny v záznamu a pak určit, o co se jedná.
Např. může kamera sledovat plot a v okamžiku, kdy zjistí, že se pohybuje, může odhadnout, zda se ho někdo snaží přelést, odmontovat nebo zda se jen pohybuje ve větru.
Další součástí ochrany může být to, že kamera má v sobě pohybové senzory a tak pozná např. pokud se někdo pokusí kameru odmonovat. Nebo může mít kamera zabudovanou baterii a vyhlásit poplach v okamžiku, kdy ji někdo odpojí od napájení (to ale předpokládá připojení přes WiFi).
Skrytí zón (Privátní zóny)
Tato funkce nespouští alarm ani záznam, ale naopak ze záznamu vymazává určité části.
Např. pokud si dáte kameru před dům, může kamera částečně nahrávat i protější dům a to se nemusí sousedům líbit. Touto funkcí označíte takové oblasti, které pak nebudou do záznamu vkládány.
Další využití může být ve firmách, kde máte kameru třeba na záchodech, ale nechcete přes den nahrávat oblasti pisoárů a kabinek, ale v noci chcete nahrávat vše (pak se obvykle dá funkce kombinovat s časovým harmonogramem nahrávání).
Další funkcí, kterou ale nemusí mít všechny kamery je ta, že záznam se ukládá celý, ale uživatelé, kteří si ho prohlížejí, podle svých práv, vidí jen určité oblasti (např. jednou kamerou sledujete vstup pro osoby i vjezd pro auta, ale vrátný vidí jen osoby a skladník zase jen auta).
Časosběr (Timelipse)
V tomto režimu nahrává kamera průběžně (a ne jen při alarmu), ale pokud nezaregistruje žádnou změnu (pohyb), ukládá jen pár snímků (např. 1 snímek za sekundu). Teprve při registraci pohybu se (volitelně podle nastavení) začne video ukládat s normální (25 nebo 30 snímků za sekundu) nebo pomalejší (např. 5 až 10 snímků za sekundu) rychlostí.
Při zpětném prohlížení videa pak vidíte, jak běží čas, ale v době, kdy se nic neděje, se video přetáčí (zdánlivě) rychle. Tento režim je podobný původní CCTV s VCR, kde jste mohli video rychle přetočit dopředu a získat tak přehled o tom, co se v dané době stalo.