Při upgradu z Windows 7 a Windows 8.1 na Windows 10 nebo při instalaci nové verze Windows 10 (např. upgrade z TH1 z července 2015 na TH2 z listopadu 2015) může dojít k tomu, že instalátor v průběhu instalace zamrzne a je potřeba restartovat PC. Následně se, po několik restartech, zobrazí „Obnovení předchozí verze Windows“ a systém se vrátí do stavu před updatem.
Důvodů může být celá řada, ale vždy je to způsobeno tím, že v počítači je něco, s čím Microsoft při tvorbě instalátoru nepočítal.
Update: Nově vydaná verze April 2018 již obsahuje upravený instalátor, který si dokáže poradit s níže uvedenými chytáky jako jsou RAM disky, přesunuté uživatelské složky, atd. Pokud tedy chcete upgradovat, použijte verzi April 2018 (verze 1803 nebo RS4, build 17134 nebo novější) pro minimalizaci problémů.
Rychlá navigace
Antivirus či Firewall
Většina instalátoru tvrdí, že je potřeba přes instalací vypnout antivirus a firewall, což většina odborníků považuje za nesmysl – a ve většině případů to také nesmysl je; vyjma případu, kdy instalujete cracknutý program nebo přímo program obsahující virus či trojského koně a skutečně musíte vypnout antivirus nebo firewall, protože jinak daná ochrana pozná, že je to něco špatného a zablokuje instalaci.
U Windows je to něco trochu jiného, protože instalátor mění základní systémové soubory, což může být z pohledu antivirového programu považováno za útok a jako takové zablokováno. Některé systémové programy mezi sebou komunikují pomocí síťových protokolů, což může zase firewall, který nerozlišuje lokální připojení od připojení k internetu, považovat za nechtěného trojského koně (např. botnet).
Pokud tedy máte programy s automatickými funkcemi „Detekce nechtěných programů“, „Blokování neznámých programů“ apod., nebo manuální režim, který se na každou akci ptá uživatele, doporučuji tyto programy odinstalovat – samozřejmě jen dočasně na dobu upgradu. Před odinstalací se nejprve ujistěte, že jste schopni je znovu nainstalovat a nejlépe si na HDD nebo USB připravte instalátory a licenční klíče pro takové programy. Vypnutí takových programů zpravidla nepomůže.
Externí zařízení a ovladače
Dalším důvodem může být to, že k počítači je připojeno nějaké zařízení, jehož ovladače sice pod Windows 10 fungují, ale nejsou 100% kompatibilní. Instalátor během instalace provádí ověření všech ovladačů, a pokud narazí na neznámé nebo problémové ovladače, může to způsobit problémy (správně by měl zahlásit chybu, ale může to skončit i zamrznutím PC). Jde hlavně o nestandardní nebo zastaralé ovladače.
Před upgradem tedy odinstalujte všechny ovladače, které nejsou přímo distribuované přes Windows Update (to jsou Intel, nVidia, AMD/ATI, HP, Realtec apod., které by měli být bezpečné), a nebo které jsou staršího data. Samozřejmě se nejprve ujistěte, že máte zálohu ovladačů nebo že jsou dostupné na internetu. Opět doporučuji si instalátory ovladačů připravit ještě před upgradem.
Během upgradu pak odpojte všechna nepotřebná zařízení, jako jsou tiskárny, skenery, grafické tablety atd. Nejlépe nechte připojenou jen klávesnici a myš (nebo ani ty ne, protože upgrade je zcela automatický a připojit je můžete až na konci pro případnou konfiguraci PC). Instalátor během upgradu ověřuje kompatibilitu připojených zařízení a pokud dané zařízení není certifikované pro Windows 10, nemusí správně ověřením projít (i když normálně ve Windows 10 funguje). Pozor na to, že se to může týkat i některých interních zařízení připojených přes PCI, PCI-E nebo interní USB (např. různé řadiče či pomocné karty nespadající mezi základní grafické, zvukové a síťové karty)!
Externí, interní a RAM disky
Již od Windows Vista je znám problém, že instalátor se snaží inteligentně rozdělit systémové soubory na všechny dostupné disky, což pak může vést k problémům v případě, že daný disk odpojíte. A Windows 10 provádí něco podobného. Nejlepšího výsledku tedy dosáhnete, pokud z počítače odpojíte všechny externí (USB, eSATA, apod.) pevné a flash disky a stejně tak odpojíte i všechny interní disky (SATA, IDE, apod.) – vyjma systémového disku, na kterém je uložen sektor C:\. Tento krok je důležitý hlavně v případě, že některý z disků obsahuje RAID (ať už hardwarový pomocí řadiče nebo softwarový vytvořený pomocí Windows Správce disků) nebo nějaký jiný souborový systém (např. Linux nebo MacOS). Problém může způsobovat i to, pokud jsou některé disky MBR (Master Boot Record – starý formát kompatibilní s BIOS) a jiné GPT (GUID Partition Table – nový formát pro UEFI). Pokud nemůžete interní disky fyzicky odpojit od základní desky nebo napájení, mělo by stačit vypnout je ve Správci zařízení. V nabídce Start napište „Správce zařízení“ (nebo „device manager“), spusťte ho, klikněte na disk (pod Diskové jednotky) pravým tlačítkem a zvolte Zakázat (Disable). Systémový disk není možné zakázat, protože je potřeba pro spuštění!
Pokud máte v PC hardware (např. ASRock FastRAM) nebo software (např. ImDisk) umožňující vytvoření RAM disku, doporučuji tento SW odinstalovat nebo RAM disk dočasně vypnout (např. ve Správci zařízení), jelikož přístup na RAM disk nemusí fungovat správně během instalace a nebo si instalátor může na disk odložit dočasné soubory (protože ho rozpozná jako nejrychlejší úložiště) a očekávat, že je tam najde i po restartu.
Pokud během upgradu necháte připojený USB disk s alespoň 16GB volného místa (formátovaný na NTFS), může ho instalátor použít pro ukládání dočasných souborů nebo zálohu starého systému. Pokud tedy není na disku C: dostatek místa, nechat připojený USB disk je naopak požadované.
Pokud máte přesunutou virtuální paměť (soubor pagefile.sys) na jiný disk, před upgradem ho přesuňte na systémový disk. Klikněte pravým tlačítkem na Tento počítač, zvolte Vlastnosti a vlevo Upřesnit nastavení systému. Na záložce Upřesnit klikněte na Výkon – Nastavení a na záložce Upřesnit klikněte na Virtuální paměť – Nastavit. Zrušte „Automaticky spravovat…“, klikněte na disk C: a zvolte Velikost určí systém. Pokud máte na systémové disku málo místa, zvolte místo toho Vlastní velikost a zadejte Počáteční velikost 512MB a Maximální velikost 1024MB. Pak klikněte na Nastavit. Následně proklikejte všechny ostatní disky (D:, E:, atd.) a vždy zvolte Nepoužívat stránkovací soubor a pak klikněte na Nastavit. Před upgradem restartujte PC, aby se nové nastavení projevilo!
Oprava spouštění
Pokud již došlo k tomu, že instalační program nahrál spouštěcí soubory na disk, který je po restartu nedostupný (RAM disk, RAID, apod.) a počítač nenabíhá, můžete opravou BCD vrátit předchozí verzi Windows.
Nejprve budete potřebovat nabootovat z instalačního média Windows 10 (USB nebo DVD disk – viz Oprava bootování na EFI systému). Po spuštění instalátoru se pravděpodobně zobrazí hláška, že již probíhá update. Kliknutím na Ne to odmítněte. Zvolte jazyk instalace a následně klikněte na Opravit tento počítač. Pak pod Odstranit potíže najděte Příkazový řádek. Dále postupujte podle návodu v Oprava bootování na EFI systému pro nalezení BCD úložiště na systémovém disku, protože lišit se budou jen příkazy, které nakonec použijete. Až najdete správný disk s BCD souborem, zadejte příkaz:
bcdedit /store X:\EFI\Microsoft\Boot\BCD
Tím zobrazíte konfiguraci BCD a pravděpodobně uvidíte dva záznamy (nebo více, pokud máte v PC více systémů). Jeden by měl být {default}, což je váš původní systém, a druhý bude mít jako identifier uveden nějaký kód a pod device bude cesta obsahující „$WINDOWS.~BT“ – to je instalátor updatu. Vy teď tedy musíte nefunkční instalátor vymazat a vrátit spouštění původnímu systému. Zadejte tedy:
bcdedit /store X:\EFI\Microsoft\Boot\BCD /delete {guid}
Místo {guid} uveďte číslo instalátoru – ten stačí označit myší a stiskem Enter ho zkopírovat. Na požadované místo ho pak vložíte pravým tlačítkem myši. Dále ještě vymažte informaci o instalaci a vraťte spuštění na výchozí systém:
bcdedit /store X:\EFI\Microsoft\Boot\BCD /deletevalue {bootmgr} resumeobject
a následně:
bcdedit /store X:\EFI\Microsoft\Boot\BCD /default {default}
Nakonec zadejte příkaz exit a po zvolení Pokračovat do Windows 10 by měl naběhnout původní systém.
Poznámka: Je možné, že na některých PC bude místo {default} jiný kód. Pak samozřejmě použijte daný kód místo {default}.
Soubory uživatelů
Od Windows XP umožňují Windows přesunout soubory uživatele na jiný než systémový disk. I když by se zdálo, že to po 15 letech již nebude problém, opak je pravdou. Proto před upgradem doporučuji otevřít složku uživatele, projít všechny složky a nastavit (dočasně) jejich umístěna na výchozí systémový disk. Přesun složek uživatelů na jiný než systémový disk je výhodné ze dvou důvodů: systémový disk se nezaplní videi a obrázky uživatelů a při pádu a přeinstalaci systému není potřeba řešit, jak je zazálohovat.
Do složky uživatele se nejlépe dostanete z plochy. Pokud tato složka na ploše není, klikněte na ni (plochu) pravým tlačítkem a zvolte Vlastnosti nebo Přizpůsobit (podle verze Windows) a najděte položku Ikony na ploše (umístění se liší podle verze Windows). Zaškrtněte Soubory uživatele a potvrďte OK.
Ve složce uživatele projděte všechny složky (Dokumenty, Obrázky, Hudba, atd.), vždy klikněte pravým tlačítkem, zvolte Vlastnosti a na záložce Umístění klikněte na Obnovit výchozí. Pokud se zobrazí „Složka neexistuje, chcete ji vytvořit?“ klikněte na Ano. Dále by se mělo zobrazit „Chcete přesunout soubory?“ kde můžete kliknout na Ne, čímž ponecháte soubory v původním umístění a nová složka bude prázdná. To je výhodné v případě, že po upgradu budete chtít přesunout složky opět na jiný disk.
Nezapomeňte, že tento postup je potřeba zopakovat pro všechny uživatele v počítači! Hlavně je to důležité, pokud během upgradu odpojíte všechny kromě systémového disku, protože pak by dané soubory byly nedostupné (a instalátor z nějakého důvodu prohledává i složky jako Dokumenty a Obrázky).
Pokud má navíc daný uživatel aktivovánu službu OneDrive (ať už externě ve Windows 7 nebo nativně ve Windows 8 a 10) a složka je umístěna na jiném než systémovém disku, je potřeba Službu OneDrive dočasně vypnout – viz další kapitola o programech po spuštění.
Nepotřebné programy a služby
Problémy mohou způsobit některé programy po spuštění (které se také spouští během upgradu). Ve Windows 7 zvolte Spustit (z nabídky start nebo WIN+R) a zadejte „msconfig„. Ve Windows 8.1 a 10 stačí kliknout pravým tlačítkem na lištu nebo tlačítko Start zvolit Správce úloh. Na záložce Po spuštění postupně klikněte pravým tlačítkem na všechny programy a zvolte Zakázat. Po upgradu je nezapomeňte zase povolit.
Během upgradu musí instalátor zazálohovat obsah složek Windows a Program Files, aby mohl případně provést zpětný downgrade. Pokud tedy máte v Program Files nainstalovány nějaké velké a nepotřebné programy (např. PhotoShop, iTunes nebo dokonce hry), jejich dočasnou odinstalací urychlíte proces upgradu. Můžete se tím také vyhnout potencionálnímu problému s tím, že složka bude obsahovat starou verzi DLL souboru, kterou se bude instalátor pokoušet upgradovat. Podobné programy a hry je doporučeno instalovat do jiné složky (např. C:\Aplikace) nebo na jiný disk (např. D:\Games), aby se předešlo zaplnění systémového disku a zrychlilo se jeho zálohování.
Některé nepotřebné služby mohou také blokovat instalaci (protože během ní běží a fungují). Pokud např. funguje počítač jako webserver, vypněte služby IIS, Apache, nginx, MySQL, apod. Pro vypnutí klikněte pravým tlačítkem na Tento počítač, zvolte Spravovat a otevřete Služby. Klikněte pravým tlačítkem na službu, zvolte Vlastnosti a přepněte Typ spouštění na Ručně nebo Zakázáno. Zapiště si, které služby jste vypnuli a po upgradu je opět přepněte na Automaticky nebo Automaticky opožděně.
Vypnuté programy a součásti Windows
Některé optimalizační programy (např. TuneUp nebo AVG Performance) nabízejí možnost vypnout nepoužívané programy a urychlit tak start nebo běh počítače. Během upgradu instalátor prochází všechny programy a ovladače a ověřuje jejich kompatibilitu. Vypnuté programy ale toto nemusí podporovat a může tedy dojít k zamrznutí instalátoru. Před upgradem tedy doporučuji všechny zakázané programy dočasně povolit. Zpravidla stačí daný optimalizační program odinstalovat a během odinstalace se všechny zakázané programy znovu povolí.
Toto se týká hlavně programů, jejichž součástí jsou ovladače (např. nVidia PhysX nebo Realtec Audio) a nebo programů, které se integrují do systému (např. DotNet nebo VCredist).
Problém s více RAM moduly
Další problém s RAM (kromě výše popsaného RAM disku) může být v tom, že některý modul RAM není 100% v pořádku a instalátor to pozná (resp. nepozná, že je modul špatný a zkusí použít část paměti, která je poškozená).
Pokud tedy máte v PC 2 a více modulů (např. 2x4GB nebo 4x2GB), zkuste je před instalací (samozřejmě při vypnutém PC) proházet, přesunout do jiných slotů (pokud máte 4 nebo 8) a nebo je vyjmout a nechat zapojený jen jeden. Pokud necháte jen jeden a stále to nejde, zkuste ho vyměnit za jiný, protože jste mohli nechat ten, který je špatný. Nebo daný modul přesuňte do jiného slotu, protože může být chyba právě v použitém slotu.
U některých desek může pomoci přepnutí Ganged a Unganged režimu (ganged = optimalizace pro jeden program, unganged = optimalizace pro více programů nebo vícevláknové programy).
Prohození modulů nebo přepnutí ganged/unganged režimu může pomoci i případě, že se počítač bez upozornění vypíná nebo padá s chybou Selhání napájení (DRIVER_POWER_STATE_FAILURE).
Kompatibilita
Při upgradu z Windows 7 nebo Windows 8.1 může být problém i v HW (i když se požadavky mezi verzemi moc neliší); je možné, že budoucí verze Windows 10 budou mít vyšší požadavky. Pro Windows 10 (verze červenec/listopad 2015) potřebujete alespoň 1GHz procesor (doporučeno se 2 a více jádry), který podporuje SSE2, PAE a NX. Pro Windows x64 potřebujete samozřejmě procesor podporující AMD64 standard (x86-64 nebo AI-32E). Pro Windows x32 potřebujete 1GB a pro x64 alespoň 2GB RAM. Ostatní hardware musí podporovat DirectX 9 nebo novější.
Místo na disku
Pro upgrade může být potřeba alespoň 16GB místa nebo tolik, kolik zabírají složky Program Files, Program Files (x86) a Users (protože instalátor vytváří jejich kopie). Pokud nemáte dostatek místa na disku C:, je možné připojit prázdný USB disk (alespoň 16GB, před upgradem ho zformátujte na NTFS), a instalátor ho použije během instalace. Disk si pak uschovejte, pokud byste potřebovali provést zpětný downgrade.
Trochu místa můžete ušetřit tím, že zmenšíte virtuální paměť a vypnete režim spánku (hibernace). Klikněte pravým tlačítkem na Tento počítač, zvolte Vlastnosti a vlevo Upřesnit nastavení systému. Na záložce Upřesnit klikněte na Výkon – Nastavení a na záložce Upřesnit klikněte na Virtuální paměť – Nastavit. Zrušte „Automaticky spravovat…“, klikněte na disk C:, zvolte Vlastní velikost a zadejte Počáteční velikost 512MB a Maximální velikost 1024MB. Pak klikněte na Nastavit. Po upgradu proveďte to samé, jen buď zaškrtněte „Automaticky spravovat…“ nebo pro disk C: zvolte „Velikost nastaví systém“. Před upgradem restartujte PC, aby se nové nastavení projevilo! Následně otevřete Nabídku start a zadejte „cmd„. Klikněte pravým tlačítkem na nalezený Příkazový řádek a zvolte Spustit jako správce. Do příkazového řádku zadejte (Windows 7 a 8)
powercfg /hibernate off
nebo (Windows 10)
powercfg -h off
Tím vymažete z disku soubor hiberfil.sys, který zabírá několik gigabajtů. Po upgradu můžete hibernaci zase zapnout stejným příkazem, jen místo „off“ zadáte „on„.
Pokud instalátor z Windows Update odmítne použít externí USB disk, může být potřeba stáhnout ISO (pomocí MediaCreationTool) pro požadovanou verzi a nahrát ji na USB. Pak bude potřeba mít alespoň 4GB USB pro instalátor a alespoň 16GB druhý USB pro uložení souborů. Instalátor vám pak přímo nabídne možnost ručně zvolit USB, na které se uloží staré systémové soubory.
Další problém může být tzv. Rezervovaný oddíl, který musí mít alespoň 350MB (celkem) a alespoň 150MB volného místa. Starší verze Windows tento oddíl (nalézající se na začátku systémového disku) vytvářeli menší a tak nemusí stačit pro Windows 10. Disk bude potřeba zvětšit nějakým nástrojem pro správu disků (jelikož je to práce pro odborníky, nebudu zde uvádět popis; pěkně to umí např. v manuálním režimu funkce Add Disk v Acronis TrueImage).
Pokud je disk větší, ale zaplněný, nemusí mít dostatek místa pro upgrade. V tom případě disku přiřaďte písmeno (např. Y: – opět nebudu uvádět postup, protože je to nebezpečné pro nezkušené uživatele) a proveďte dvě akce: 1) smažte (poté, co změníte jejich vlastníka na sebe) ze složky BOOTMGR všechny jazykové mutace kromě angličtiny (en_US) a případně jazyka, ve kterém Windows momentálně běží (např. cs_CZ), čímž ušetříte pár MB a 2) spusťte příkaz (samozřejmě Jako správce): chkdsk Y: /F /X /L:5000 příp. ve Windows 8.1 přidejte: chkdsk Y: /F /X /sdcleanup /L:5000 (kde Y: je písmeno Rezervovaného oddílu), čímž zmenšíte velikost systémového LOG souboru na 5MB. Pokud ani po promazání není dostatek místa, bude potřeba disk zvětšit.